Čekanka obecná
Čekanka obecná (Cichorium intybus) je rostlina patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), někdy také názývané složnokvěté[1]. Čekanka je vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Čekanka kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3-4cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou. Rostlinky je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny - čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat svého milého z vojny. Pomineme-li kontinenty s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, můžeme říci, že čekance se daří kdekoli na světě. Čekanka je velice cennou léčivou bylinou. Nezaměnitelnými vlastnostmi oplývají prakticky všechny její části.Obsah [skrýt]
1 Kořen
2 Květ
3 Léčivé účinky
4 Druhy čekanky
5 Reference
[editovat]
Kořen
Kresba K. Lindmana
Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než dojde k přízemním mrazíkům. Po sběru by se měly z kořene pečlivě omýt nánosy půdy. Po očištění se kořen řeže na kousky dlouhé přibližně 15 cm, dále se uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C. Kořen čekanky může dorůstat až do délky 30 cm s průměrem až 15 mm.
[editovat]
Květ
Nejlepší dobou pro sběr květů je prosluněné pozdní odpoledne.
[editovat]
Léčivé účinky
Látky obsažené ve šťávě z čekanky mají příznivý vliv na trávení, činnost jater, sleziny, žlučníku, slinivky břišní a krevního řečiště včetně srdce. Mimo vnitřního užití se dá použít i jako mast na ekzémy, opruzeniny či vředy, nebo jako oční kapky při očních zánětech, k čemuž se využívá pouze květ čekanky. Čekankovou mastí lze také zmírnit bolesti a otoky kloubů. Traduje se, že aplikace šťávy z čekankového kořene na pokožku hlavy podporuje růst vlasů.[zdroj?]
Na trhu jsou rozšířené směsi čekankové šťávy s jablečníkem, pampeliškou či heřmánkem.[zdroj?]Bachova terapie řadí čekanku mezi 38 vybraných rostlin údajně mimořádného léčebného účinku. Lék představuje nejčastěji vodní výluh z okvětních lístků ("květovou esenci") připravovaný v otevřené nádobě na slunci ("sluneční dynamizace"). Indikací jsou např. deprese a stesky starých zatrpklých dam.[zdroj?]
Již staří perští mágové připravovali destilací čekankového kvasu léčebný a magický prostředek údajně zcela mimořádných účinků.[zdroj?] Byl prokázán i antiparazitární účinek čekanky proti parazitickým hlísticím přežvýkavců. Zkrmování čekanky ovcím či spárkaté zvěři v experimentální studii výrazně redukovalo infekci plicnivkami a některými zástupci čeledi Trichostrongylidae.[2]
[editovat]
Druhy čekanky
V dnešní době jsou známé spíše poddruhy čekanky, které se pěstují cíleně, těmi jsou: Čekanka obecná setá, z jejíhož kořene se pražením připravuje všem známá náhražka kávy s názvem cikorka. Kolem roku 1970 vědci zjistili, že kořen čekanky obsahuje až na 20 % inulinu. Od té doby existují teorie, že čekanka má obsah inulinu srovnatelný s obsahem inulinu v cukrové řepě. Inulin je obsažen zejména v rostlinách z čeledi Asteraceae a v běžném potravinářském průmyslu se používá jako sladidlo. Inulin je o 30 % silnějším sladidlem než sacharóza. Inulin je možné hydrolýzou přeměnit na fruktózu či glukózu.
