Zdraví z přírody

ROD

Levisticum zahrnuje 1 nebo 2 druhy, které jsou domovem v Asii.

POPIS:

Vytrvalá, 1 až 2,5 m vysoká bylina. Lodyha přímá, ojíněná, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Listy v dolní polovině lodyhy mohutné, až 1 m dlouhé, dlouze řapíkaté, horní listy k listovým pochvám přisedlé, spodní listy 2x až 3x trojčetně zpeřené, jejich úkrojky podlouhlé až obkopinaté, na vrcholu zubaté až sečné, horní listy jednoduše zpeřené nebo jen členěné. Okolíky jsou složeny z 10 až 20 okolíčků, obal i obalíčky přibližně z 8 ke stopce přitisklých listenů. Květy oboupohlavné, korunní lístky asi 1 mm dlouhé, nazpět ohnuté, zelené až žlutozelené. Plodem je dvounažka. Kvete VI až VII.

PŮVOD:

Libeček je původní pravděpodobně v oblasti Íránu a Afghánistánu, pěstován a místy i zplaněn je však po téměř celé Evropě a Severní Americe. V ČR místy rovněž zplaňuje, převážně v podhorských a horských oblastech.

LÉČITELSTVÍ:

Sbírá se oddenek s kořeny, méně často i nať nebo semena. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim druhého až třetího roku, po omytí se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v průběhu celého vegetačního období, semena po jejich dozrání.
Droga obsahuje silice s ftalidy, terpinolem, karvakrolem a dalšími složkami, a dále kumariny, pryskyřice, cukry aj.
Libeček působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí (zejména chloridů), pomáhá při zánětech dolních cest močových, napomáhá rozdrobení močových kaménků, rozpouští hleny (při nachlazení), povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči, příznivě působí při nepravidelné menstruaci a mírní bolesti při nadýmání. Nať ve formě koupelí se užívá při revmatismu, dně nebo jiných zánětlivých onemocněních kloubů. Semeno libečku se užívá jako prostředek celkově posilující organizmus.
Pro vnitřní užití se libeček podává nejčastěji ve formě nálevu, kterého se pijí 2 až 3 šálky denně. Koupel v odvaru z natě by měla trvat asi 15 minut. Semena je možno užívat rozdrcená v syrovém stavu (berou se 2x denně po hlavním jídle na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (1 čajová lžička drceného semene se přelije sklenicí vařící vody, luhuje se 10 minut, poté se přecedí a pije se opět po hlavním jídle).
Libeček není drogou vhodnou k dlouhodobému užívání a ani krátkodobě by jej neměli užívat lidé se závažnými poruchami ledvin a těhotné a kojící matky. 
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.

DALŠÍ UŽITÍ:

Libeček se užívá jako koření do omáček, polévek, k masům apod.

PĚSTOVÁNÍ:

Libečku má rád vlhčí půdu a slunné až polostinné stanoviště. Množí se oddělky ze starších rostlin nebo semeny, která je možno vysévat ihned po sklizni (tedy na podzim) buď do pařeniště nebo přímo na záhon.

LIBEČEK V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:

Libeček (Levisticum) patří do rodu rostlin okoličnatých. Obecný libeček (L. officinale) roste v Itálii na horách, u nás také v stavu divokém, nebo se pěstuje. Kořen tlustý, dužnatý jest půl stopy dlouhý, lodyha 8—10 stop vysoká. Květ a símě jsou žluté. Celá rostlina má zápach odporný a chuť kořennou. Jest to lék dráždivý; šestinedělkám se dává kořen i símě do jídel a nápojů. Výpary z nati vařené prospívají při kamenu v měchýři a působí na čmýru.

[přejít do tohoto starého herbáře]