Meduňka lékařská
ROD
Melissa zahrnuje 3 druhy, které rostou od Evropy po Střední Asii a Írán.
POPIS:
Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina, vonící po citrónu. Lodyha přímá až poléhavá, zaobleně 4hranná, větvená. Listy vstřícné, řapíkaté, čepel eliptická až vejčitá, pilovitá, hustě chlupatá až lysá. Květy ve 4 až 12 květých lichopřeslenech, které jsou přisedlé v úžlabí listenů, koruna dvoupyská, bílá, vzácně bleděmodrá, růžová nebo žlutobílá. Kvete v VI až VIII.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR pěstovaná, občas zplaňuje, planě roste ve Středozemí a v Přední Asii.
LÉČITELSTVÍ:
Meduňka obsahuje asi 0,1% silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol), asi 4% tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.
Sbírá se list (Folium melissae), častěji nať (Herba melissae). Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic.
Působí zejména jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak. Podle J.A.Zentricha rovněž posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. Nálev se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky.
PĚSTOVÁNÍ:
Meduňka je náročná na teplo, proto jí vyhovují chráněné a slunné polohy (na nechráněných polohách často vymrzá), na zimu je dobré rostlinu "zateplit" nahrnutím zeminy nebo listí. Půda by měla být lehčí, výživná, humózní, hluboká, poněkud sušší. Množí se dělením trsů nebo semeny, semena se vysévají do pařeniště v březnu, na záhon se mladé rostlinky přepichují v květnu.
DALŠÍ UŽITÍ:
Meduňka se užívá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla.
MEDUŇKA V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Meduňka (Melissa), a sice lékařská (M. officinalis). Kořen mnoholetý, lodyha přímá 1—2 st. vysoká, čtyřhranná, větevnatá, košatá, listy řapíkaté, vejčité, kvítky modré, žlutavé, bílé neb růžově naběhlé. Roste v Evropě jižní a též střední; kvete v červenci až do září. Má vůni příjemnou, citronovou; pěstuje se v zahradách. Obsahuje mnoho oleje; ode dávna se potřebovala za lék, zvláště proti neduhům sleziny a materníku; rozčiluje krev, dráždí čivy a zvyšuje činnost kožní. Odporučuje se proti závrati, melancholii, tlučení srdce, křečím a nepořádku v čmýře. Obyčejně užívá se jako odvar nebo thé — asi 8—-16 gr. nati na několik šálků.
V lékárnách prodává se zvláštní voda melisová, jež o sobě nebo s jinými léky se užívá proti křečím, nadýmání aj.
Aqua melissae composita, karmelitské kapky, užívají se po 4—8—11 grm. při neduzích žaludku, čiv, kolice, dávení a j.
Líh melisový užívá se uvnitř i zevně k natírání (mazání). Nať potřebuje se na obkladky — přidati lze heřmánek, puškvorec a j., za prostředek při zánětech; rozhání mírně. Nať druhu jednoho chová se v lékárnách; též kanárská melisa má silnou vůni, ač se nepotřebuje za lék — aspoň jen zřídka.
